PÍSEŇ O ŠTĚSTÍ

Ještě se vracejí ptáci k nám,

nebe mi v oknech zpívá,

ještě jak drahokam

ta vaše hlava sivá.

Pod těmi sněhy, na květu květ,

rodná pole tam voní,

sluncem zlacený svět

dálkami dalekými zvoní.

Ve vašich očích já hvězdu mám,

věrně mi cestou svítí,

ještě tu nejsem sám,

ještě mám koho políbiti.

Ještě zbyl mateřídoušky dech

ve vašich vrásek stínu,

v rukou a mozolech

bez konců moře lásky k synu.

Až srdce dopláče, dozpívá,

co v světě milovalo,

chtěl bych, maminko má,

aby v těch rukou navždy spalo.