Píseň o štěstí.

Sám nevím, co to bylo,

a není slova, věř,

jež by to vyslovilo,

jak s větví se to lilo,

a v trávě zaperlilo,

stráň dýchala tím a keř.

My spolu šli jsme lesem

přes měkký, pružný mech

a dál kvetoucím vřesem,

stín číhal za každým tesem.

Tys děla: Máj v srdci nesem!

já: Máš ho na ústech!

A nad námi to tíhlo

jak šípků bílý květ,

a v trávě se cos mihlo,

až oko slzou jihlo,

a v srdce perutě zdvihlo,

a začlo ptáče pět.

Ó zpívej, rajský ptáku,

tu krátkou, sladkou zvěst!

Ó štěstí, slza jsi v zraku,

svit slunný na oblaku,

v tvé písni i puklému vraku

se ztopit – sladko jest!