PÍSEŇ O VLASTI.

Je zastaralá, vím to dnes,

však pláň jí zvučí, hlučí les,

kam pohlédneš, tam zní ti v sluch,

a kdo v ní zní, jest Boží duch.

Ji deptají a na rtu smích

jí kopou hrob ve troudu knih,

však v srdci lidu živa jest

jak větrů van, jak písmo hvězd.

A oněmí-li lidský ret,

ji kámen bude dále pět,

i Vyšehradu šedá leb –

A dál zas bude vnukům chleb.

Neb pokud máme oč se třást

a bojovat, je živa vlast,

a píseň o ní v žule skal

a v polích, hvozdech žije dál!