Píseň o výbojném mocnáři.

Na trůně povstal panovník,

meče hrot do země vrazil,

prohlásil válku, aby jí

souseda zničil a zkazil.

Vzletnými slovy sepsaná

k národu výzva se množí:

„Nepřítel, říše úkladník,

pobit buď s pomocí Boží!“

Hrnou se vojska se všech stran,

silnice nemohou stačit,

válečný prospěch vymáhá

kopytem úrodu stlačit.

Nastal den bitvy. Děsný den.

K slovu se dostala děla,

hřímavou střelbou velkých vojsk

zdupaná země se chvěla.

Z lidí a koní teplá krev

stéká se, potokem řine,

v kulovém dešti pluk a pluk

útočí, padá a hyne.

Nastalou nocí příšernou

derou se poslední vzdechy –

dějiště září zalily

v dědinách hořící střechy!

Táhne se týden. Vojáci

nestačí kopati doly –

z mrtvol a z krve v kalužích

otrava vyrůstá v poli.

Nové a nové oběti

padají morovou ranou –

Po tvářích matek, sester, žen

slzy se řinou a kanou.

Odstup dvou zemí postaven

za první podmínku míru –

Duše má, silná, silná buď!

V právo si zachovej víru! –

Po vojně v zemích dobytých –

vítězi ke cti a chvále –

souditi budou soudcové

ve jménu nového krále.