Píseň o zámečku, korouhvičce a jiných něžných věcech.

Nad Altdorfským je zámečkem

větrná korouhvička.

Ten bude jistě vítězem,

kdo změny vyčká.

Staří a mladí čekají

krásnější, lepší na dny,

od zámku fouká po kraji

dál vítr chladný.

Staří a mladí čekají

už v časném ranním šeru.

Je večer, vítr fičí však

zas od severu.

Staří a mladí čekají,

čas hádkami si krátí.

Však vítr, šíbal, ne a ne,

se neobrátí.

Pod panským čekat zámečkem

ó, k tomu nutny vlohy.

A smutné je, že při tom všem

zabolí nohy.

Zabolí nohy! Zlá to věc!

Jak by se věčně snesla?

A k disposici na konec

dvě pouze křesla.