PÍSEŇ O ZAVÁTÝCH CESTÁCH.

A chtělo se mi náhle zaplakati,

svou celou bolest v něhu slzy vlít.

Poslední hvězdy pod mraky se tratí

a temnou nocí nepronikne svit.

Dnes mě má hlava bolet nepřestává,

to je už, myslím, konce počátek.

Kdes v dálce za mnou, tam je píseň žhavá,

kam nepřijdu já nikdy nazpátek.

Teď teprv zřím, že nemožno jít někam:

jsou všechny cesty sněhem zaváty.

A já se už i svého hlasu lekám,

sám sobě říkám: bídný, proklatý.