PÍSEŇ O ŽIVOTĚ.

Mám pusté chvíle zoufalosti,

kdy oko slzám nestačí,

kdy noci nejsou dlouhé dosti

ni k útěše, ni ku pláči.

A někdy těžká starost vpadá

a sevře dny mé v okovy

a to, co žádá touha mladá,

buď usmrtí, buď zapoví.

A jindy slunce štěstí vzplane,

kol jaro vzbudí v rozkvěte,

mé srdce hned se králem stane

tím nejmocnějším na světě.

Tak s osudem se denně biji

a hrdým jsem v tom vědomí,

že jako pravý člověk žiji,

že v žití vše je přáno mi. –