PÍSEŇ O ŽIVOTĚ.

Vždy, za noci i za dne,

v zář léta, v zimy chlad,

kam oko mé bloudíc padne,

zřím tajnou ruku psát’:

– Ten život náš je bídný

a my jím rádi jdem’

dát’ za jeden úsměv vlídný

se ubít’ kamenem!

– Ó přelude a klame,

dím trpce na zjev ten.

– Viz radostí, co jen máme

zde v žití každý den!

Co každá chvíle blaha

a štěstí přinese!

Kam ruka tvá jenom sahá,

tam souzvuk ozve se!

– Tys’ blázen, bloud a snílek

a nevíš sám, co chceš.

Pro několik štěstí chvilek

rád na popravu jdeš.

Ten život; láskou slazen,

je sen jen bláhový,

jsi snílek a bloud a blázen!

vždy cos mi odpoví.

A tu se marně bráním

a zraky odvracím

a nad knihy list se skláním,

bych zapomněl, co zřím.

Však sotva přešla muka

a klidu krátký čas,

tu znova zas píše ruka

a znova zní ten hlas.

A jak by vyšel z hrobu,

kde věčný vane chlad,

dí studeně v každou dobu

a hučí odevšad:

– Ten život náš je bídný

a my jím rádi jdem’,

dát’ za jeden úsměv .vlídný

se ubít’ kamenem!