PÍSEŇ O ŽNÍCH. (III. Z pole.)

Zpěvulenky, dozpívejte,

děvulenky, dožínejte,

slunečko je nad horou,

s žebřinami koně jdou.

Hybce snopy podávejte,

vrchovato nakládejte,

koně hrabou, frkají,

cvrčci z rosy cvrkají.

Zvolna kolem Boží muky!

Modlete se – svaté zvuky

z dědiny k nám dozvání:

Anděl Páně, klekání!

Dobrý večer, ženci! – Dej to Bůh! -

A hned rozvýskli se: Ichuchúch!...

Žnečky, ženci rozesmáti,

do dědiny vůz se klátí,

s vrat se zdvihá závora!

Jucha, ženci – haha hihi –

pacholek už tahá čihi

do dvorečka do dvora!

Ichuchú!

Honem dolů snopy k snopu,

ať je plnička až k stropu

stodolenka, stodola!

Džbánek půjde do kolečka,

do kolečka žnec a žnečka

i hlavěnka dokola!

Ichuchú!

Panímámo zlatá, otvírejte vrata,

neseme Vám věnce ze samého zlata!

Aničko, tys mezi námi

růže mezi fijalkami,

vem ten věnec, blaha přej –

šíře! chaso, šíře, hej!

„Pánbůh naděl Vám synků,

co je kvítí v tom vínku!

Pánbůh naděl Vám dcereček,

co je ve věnci zrneček!“

„A co hraje v něm travek,

tolik dojte vždy kravek!

Žijte v pokoji blaženě,

jak ten věneček na stěně!“

A kdys v poslední žatvy čas,

nechť Bůh do ráje požne Vás!

Pozdrav Pánbůh!

Dej to Pánbůh!

Vítáme Vás, dědoušku!

Pojďte s námi do kroužku!

Už jste svezli? – Bohu sláva!

Zima po létě se ptává.

Teď se volně proskočte,

po staru se zatočte!

Když se mladí dobře mají,

staří jenom vzpomínají,

sedí v teplém kožichu

a jsou pěkně potichu...

Podivte se, hospodáři,

jak se nám to kolo daří!

Podivte se, hospodyně,

jak se s námi točí síně!

Podivte se, tak se v kole

mlátí žito po stodole.

Ichuchú!! Ichuchu! Ichuchú...