PÍSEŇ O ZNOVUZROZENÍ

Hluboká to noc. Mne někdo ved’

věcí soumrakem, a z těl

v polích po bitvě se zved’

šumot přesycených ptáků.

Ráno pohřbil jsem.

V poledne jsem z věrných vyčet zraků,

že je třeba zasaditi v zem

nesmírný a tížící nás žel.

Zasadil jsem jej.

Aby zkvet a plody nes'.

Poblíž se, můj bílý domku, směj,

stavím si tě, musíš svítit dnes.

V něm chci hostit mnoho přátel svých,

velkýma by divili se očima,

jak už zlaté, velké květy má,

žel, jenž v jásot proměněn se vznes'

z prsti nejdražších.