PÍSEŇ O ZRADĚ.

Má milá, rozmilá,

věrnosti dbej,

cizího do ráje

nezavolej,

nezavolej v noci

ani ve dne,

následky byly by

nedohledné.

Vím, že jed dědičný

v své krvi máš

a že tvém ve zraku

skryt satanáš,

skryt satanáš schopný

zvát a vábit

a bleskem do srdce

schopný zabít.

Za zlatem očí tvých

skryta je sluj,

v níž je již uložen

majetek můj,

majetek zázračný,

jejž jsem ti dal,

když jsem se do tebe

zamiloval.

Krev má a sny moje

vloženy tam

do srdce rudého,

v němž žiji sám,

v němž žiji v radostech

i v smutku běd

do chvíle, kdy zradíš

náš vzácný květ.

Zradíš-li, zradím též,

zradíme dva,

v nic pouhé změní se

pohádka tvá,

pohádka života,

odlesk věčna –

vždyť pak již nebudeš

jedinečná.