PÍSEŇ OBROZENÍ

Dnes chci si vichrem zabouřit

po výškách, po horách,

kam zrak jen vidí.

Modravé lesy mlhou zakouřit,

dnes chci zas vichrem zabouřit

kdes v nekonečných prostorách,

daleko smutných lidí.

Chci poznamenat, co má vzrůst

po velkém rozvratu

se k slunci vznésti.

Řeč sladší kde má plynout z úst,

chci poznamenat co má vzrůst

a z krvavého stigmatu

co určeno je zkvésti.

Jen odpoutat se, odpoutat.

Chci láskou víc se připoutat,

ať klesám právě v okovech

a koule hoře vláčím.

Mám po lásce a kráse hlad,

chci k věčnému se připoutat,

mrtvolně když to páchne v zdech,

kde po zločinech kráčím.

V uspaném sebevědomí,

když otrocky mne tíží pot,

když cizí mocný Kdosi

ti nerozumí, lakomý,

v uspaném sebevědomí

a k záměrům svým tvůj kdy rod

ti kosou smrti kosí.

Chci co mi drahé obejmout

a proklít, zač se smutně dnes

mé bědné lidství krčí.

Krev kape, kape z mojích pout,

chci co mi drahé obejmout –

již okoušet chci blaha, věz,

prolitá krev crčí.