Píseň opuštění.

To byla tvá bílá duše,

jež mne ve snu navštívila.

To byla tvá čistá radost,

jež mé skráně políbila.

Byl jsem s tebou v našem kraji,

slunce kdy juž zhasínalo.

A mé srdce, choré srdce,

tolik se tě naivně ptalo...

A tys jenom usmála se,

z dálky rukou pokynula.

Ach, kde jsi, ty bílý květe,

Radosti má, zahynula!