PÍSEŇ ORÁČOVA.

Nám rosu, dešť a slunce dej,

Ó Pane,

mé práci vlídně požehnej.

Hle, slunce vstává, jitro mladé

na širá pole perly klade

a vánek čeří trávy vlas.

Ó Pane, já jsem člověk chudý,

Ó dej, ať z každé plodné hrudy

mi vzejde plný klas.

Nám rosu, dešť a slunce dej,

Ó Pane,

mé práci vlídně požehnej.

Než jitro vstalo, k práci píle

já časně vstal, své voly bílé

jsem na svém dvoře k pluhu vpřáh'

a vesel vyjel k práci nové,

než z plna vyšlo rubínové

to slunce na horách.

Nám rosu, dešť a slunce dej,

Ó Pane,

mé práci vlídně požehnej.

Tak k poledni jsem pilně oral

a mnohá krůpěj, těžký koral,

se zaleskla mi na skráni –

a teď je večer, jsem už zemdlený

a dálí v obzor zašeřený

se chvěje klekání.

Nám rosu, dešť a slunce dej,

Ó Pane,

mé práci vlídně požehnej.

Ó Pane, dej, ať ujme se mi,

co dnes jsem zasil v rodné zemi,

ať vše tu může zrát a kvést

a až přijde ta zima stáří –

Ó velký, svatý Hospodáři,

mně zem ať lehká jest.

Nám rosu, dešť a slunce dej,

Ó Pane,

mé práci vlídně požehnej.

Ať nejsem jen klas prázdný, holý,

až ty nás svezeš do stodoly,

Ó Hospodáři, Pane náš,

kéž těm, kdo po nás tady budou,

z památky naší aspoň chudou

jim cestu urovnáš.

Nám rosu, dešť a slunce dej,

Ó Pane,

mé práci vlídně požehnej.