Píseň ovčáka.

U prostřed oveček

bílého rouna

sedím a poslouchám,

potok jak šplouná,

jak šumí jedloví,

břízy a buky,

jak drozd svůj mísí zpěv

v slavičí tluky.

Pořád jsem na horách

v noci i ve dne;

nade mnou červánek

vzplane i zbledne,

oblaky letí v dál

a měsíc snivý

s hvězdami prochází

blankytné nivy.

Když ráno slunéčko

v plápol se nítí

a ptáci vzlétnou z hnízd,

včeličky z kvítí:

k rtům kladu píšťalu

jakoby maně

a slavím písněmi

dobrotu Páně!