Píseň pastýřská.

Švárné děvče! život náš byl

Jenom hřička blažená,

Krásné věnce každý z nás vil,

Líbal líčka červená.

Stádo, hůl y žert y radost,

Zpěv y věnce pryč jsou již,

Ještě větrové tvou žádost,

Zvěstují mi y tvůj kříž.

Anděl – jestli být to může,

Tvůj mi obraz maluje,

Na lístečcých krásné růže

Tebe duch můj spatřuje.

V hřebíčku tvé páry čiji,

Když své vůně vydává,

Ta když v oblacých se sbíjí,

Tam tě duch můj vídává.

Y v svém bdění y v svém spání,

Na lukách y v hájíčku

Cýtím v milém větrů vání,

Ach! tvou cýtím hubičku.

Ty vždy večer při mne sedíš,

Přinášíš mi růžičku,

Z hvězdy na mne dolu hledíš,

Směješ se mi v měsýčku.

Ty, když mračno nebem táhne

Času strašné hrmavice,

Když až k horám dolu sáhne,

Podávaš mi pravice.