Píseň podzimní.

Táhněte nebem, mračna,

z vás každé bouři věšť!

Má duše po ní lačna,

chci vítr, chlad a dešť!

Až bude vítr váti,

pak vyjdu sobě rád...

Chci s ním se prudce rváti,

vždyť šťasten jsem a mlád!

Chci metelici snésti,

neb máj svůj v duši mám.

Chci bouřné lásky štěstí!

Chci sladký slávy klam!

Táhněte, šedá mračna,

věšť každé bouři z vás...

Má duše po ní lačna,

– je mládí mého vzkaz! –

Chci posměch hloupé láje,

chci pustý boje ryk!

Nechť kolem mlha, tma je,

já na všecko si zvyk’!

Chci – pokud zbytek síly,

ten větru prudký hvizd!

A potom v smrti chvíli,

jak svátý spadnout list.