PÍSEŇ PONOCNÉHO.

Spěte, bratří, v noci temné,

Já za vás bdím na věži,

A ve výši hvězdojemné –

Jemuž tvorstvo náleží;

Protož spěte, bratří, tiše,

Otec na vás hledí s výše.

Spánek vlívá tomu síly,

Kdo dřív za dne pracoval,

Tělo, duši každou chvíli

Blahu lidstva věnoval;

Tam též sype vonné růže

Anděl odplaty na lůže.

Však noc dlouho nechtěj žádný,

Kdo chceš k cíli přispěti,

Neb ho opojí duch zrádný,

Budeť blud jen viděti;

V temnostech kdo rád chodívá,

Posléz tmu za světlo mívá.

Hle, jak bledě luna svítí,

V šeru dlívá město – vlast,

Zde a tam se hvězda třpytí,

Než to není slunce slast;

Proto, Bože, dej, ať svítá,

Vlast ať slunce zář uvítá.

Hle, již dennice vychází,

Na nebi je záplava,

Jižjiž slunce jiskry hází,

V blesku Říp i Vltava;

Vstaňte, bratří! ráno, ráno,

Statně budiž pracováno.