PÍSEŇ POPLATNÍKA.

Alou, páni muzikanti

zahrajte mi dokola

– jsem rakouským poplatníkem,

jehož nikdo nezdolá.

Ať finanční ministr,

berní, nebo půlmistr

chtějí daně, dám je řádně,

v placení jsem velmistr.

Na marinu, na kanony,

třikrát denně chtěl bych platit,

aby nebyl nepokoj.

Jak to asi dopadne,

až nás někdo napadne

a beze všech dlouhých řečí

něco nám tu ukradne?

Od huby si utrhnu rád,

když tím říši pomohu

a kdybych měl kudlu pískat,

neřeknu, že nemohu.

Řemen více utáhnu,

na slámu se natáhnu,

neboť vím, že za náhradu

potom nebe dosáhnu.

Život pro stát obětovat

to už není žádný um,

moh' pomoci k penězům.

Turek musí prachy mít,

Maďar musí zbytek vzít

a Berlínský Přítel také

na něco má apetit.

Alou, páni muzikanti

zahrajte mi dokola,

než svou polku dotancuju,

přijde pro mne patrola.

Včera jsem se pochlubil

pěťák, že mi ze mzdy zbyl

a už arch mám, že jsem erár

o ten pěťák ošidil.