Píseň poslední erotiky.

ACH, KVĚTY mládí! Zahořely naposled v našich polibcích.

Je pozdě již a vedouce se za ruce teplé ještě,

s pocity zahořklými nad urnou spálených růží

a s pohledy ustrašení tam, kde v mlhách to pláče,

spěcháme urvat poslední docela krvavé máky.

Tím květem symbolickým ozdobíš mlčky unavené mé čelo!

Ať v posledních horečkách těla zaplane do tmy a chladu!

Neboť ještě je třeba ohňů zarudlých a plamenů na našich stráních

těch, které zažehují drsní pastevci na žluté podzimní trávě!

Pojď, květem symbolickým ozdobit mlčky unavené mé čelo!