Píseň poutníkova

Já, který kolem jdu – a který nejdu domů,

sním teskně marný sen

a prozpěvuji k tomu:

Buď pozdraven ten dům, v němž píseň štěstí zpívá,

kam přes den slunce,

večer hvězda zářící do oken se dívá...

A zdrávi buďte v něm vy srdcí předobrých,

již smutku neznáte

a před poutníkem tajíte svůj smích...

Stůl třikrát denně dej vám, čeho třeba –

sůl vaše suchá buď

a posvěcena každá skýva chleba...

Při vašem loži, když se večer sklání,

stůj rozkoš nejčistší

a boží požehnání...

Tak já! – Však zda vy, již z teplých světnic zříte,

soucitným pohledem

mne aspoň pohladíte? – –