PÍSEŇ POZDĚ ZROZENÉHO

Po staletích kdo pro mne vysvobodil

Pompeje z lávy, trosek, prokletí

Jak růži antickou, již osud hodil

Na chodník města z konce století?

Mé plátky vadnou rozsypané v prachu.

Ó oči krásné, zřím vás v nocích štván.

Ó čelo hnědé, ó rty plné nachu,

Ó vlasy vonící jak tymián,

Ó ruko, v touze barbiton jež stiská,

Ó vzdechy, pohledy, ó zkázo blízká,

Ó šepty lásky, než smrt přikvačí...

Tak přelud pozdě zrozeného šálí.

Pompeje křísí, ale zatím v dáli

Svá křídla Chiméry mlýn roztáčí...