PÍSEŇ PŘI ČERNÉ KÁVĚ.

Tak zavírám album, kde svorně se tísní

židovky s křesťanů dcerkami,

já pro každou zazpíval několik písní,

plemenný boj mi je neznámý!

Teď hodina nudy když nitro mé dusí,

frivolních konec je zápletek,

svět vypískal s jeviště všecky mé kusy,

nervům svým rád bych já našel lék.

Ó ztracené stráže! Proč volají posud

hesla, jimž přestal jsem rozumět!

S mou láskou už čachroval šedivý osud,

těžko je na něm ji chtíti zpět!

Snad ty jsi to, dívčino pobledlých lící,

nepenthes která mi přineseš,

či plamen až v hasnoucí vyloudíš svíci,

srdce mé probodnout potom chceš?!