PÍSEŇ PRO MOU DCERU

Hejsa, malá,

na mé šíji jako na koníku

kolem stolu

takhle spolu,

to juž nejde bez povyku.

Ať se mračí naše máma,

to jen, že chce jezdit sama,

hejsa, malá,

abys něco neprospala,

pojedeme do světa.

Hejsa, dítě,

nepojedem’ tiše, nepojedem’ skrytě,

v plném jasu

chceme krásu

nespoutané jízdy.

Skoků my se nelekáme,

hory, doly, vody známe,

hopla, hejsa,

vzhůru hlavy,

bez obavy

pojedeme do boje.

Hejsa, dcerko,

zlí jsou lidé,

zlí jsou křesťané i židé,

k tomu ještě hloupí.

Přes hlavy jim pojedeme,

bojovně jim zahoukneme

v duše, v těla skleslá

veselá svá hesla.

Hejsa, dcerko,

červené si dáme perko

za klobouček zelený!