PÍSEŇ PRO MOU ŽENU.

A bude-li mi souzeno

předčasně klesnout v hrob,

pro smrť mou dlouho netruchli,

slzami jen mě skrop.

Ať pohřeb můj je beze slov

a bez placených řečí –

nedej mě pohřbít na hřbitov,

výnosnou dílnu něčí.

A obětovní zpěváci

mnou tenor svůj ať neztrácí.

Ať odnesou mě v půlnoci

do temných horských lesů,

a můžeš také pomoci

nasázet na rov vřesu.

Až z jara vstane duše má

a pro mne zchřadlé oči,

vlhkýma půjde polema

a k oknům tvým se stočí.

A budeš-li ty šťastna s kým,

zpět do lesů se obrátím.