PÍSEŇ PRO UMĚLCE.

Vším, co tady zní a hlučí,

zpívá, jásá, šepce, lká,

solí vtipu, hněvu žlučí

napoj se jen duše tvá!

Bolest jako lásku sladkou

nech v ni linout, škleb i zdar,

vše ti buď jen pouhou látkou,

která přejde v nový tvar!

Noř se směle v světa vlny,

nejprudčí kde jejich spor,

v jeho zápas, víru plný,

v břitký duchů rozhovor,

svět až celý zamkneš v duši,

jeho ruchu, boje syt,

ale potom prchni v hluši,

v svaté ticho, mír a klid.

V tiché dumě, klidném snění,

kde se tlumí zář i hlas,

vše se jako kouzlem mění,

rozkládá a snoubí zas;

ve svár prvků chaotický

v utišení, pochladu

naposledy skane vždycky

klíživý tmel souladu.

A pak stačí jedna chvíle,

upomínky blahé chvat,

jeden paprsk luny bílé,

jeden tón, jenž maně vpad’,

z drahých očí pohled dlouhý

jak nit zlatá, z nových sil

by se na ni plod tvé touhy,

čistý krystal, zavěsil!