PÍSEŇ PROBUZENÍ.

Když opojení z mého čela mizí,

tu teprv vidím, jak jsem světu cizí.

–– Tón prasklé číše sálem ostře zněl. –

A zdá se mi, jakobych z lože vstával

pod polibkem, jejž Neznámý mi dával,

a který rychle v dálku odcházel.

Snad byl to sen, jejž moje touha čeká,

a který najít nelze u člověka.

– Já marně v tváře tázavě dnes zřel! –

Však v nenávist se moje touha mění:

že ne pro lásku vzal mi opojení

– můj dávný nepřítel!

A starý žel mi znovu vstává v hrudi:

když k lásce mne už nikdo neprobudí,

ať nenávist mou nikdo nevznítí!

Když opojení z mého čela mizí,

tu teprv vidím, jak jsem všemu cizí,

a nedočkavě prahnu, zemříti!