Píseň prosebná.

Už se blíží hodina,

moje starost jediná,

kteráž o mém živobytí

na vždy – na vždy rozhodne,

plané-li či úrodné.

Milostí svých Bůh mi přál,

ku ctnostem mne anděl zval;

v boji se zlým nepřítelem

po boku mně věrně stál,

se mnou statně bojoval.

Já-li vždy jsem chrabrý byl?

Užil-li jsem všech svých sil?

Sedmkrát i spravedlivý

ve hřích klesá den co den –

nebudu-li odsouzen?

Milostiv mi, Bože, buď,

věčná láska Tvá mne suď;

kdybys na mé hříchy hleděl,

na soudě bych neobstál,

odplatu bych hroznou vzal.

Pro Kristovy zásluhy

přísně nepatř na dluhy;

věčný Syn Tvůj za hříšníky

muky kříže podstoupil,

by nás pro ráj vykoupil.

Kajicnosti dar mi dej,

do očí mi slzy lej;

aby lítostivým pláčem

s duše mojí každý hřích

ztratil se jak z jara sníh.

Svatá Boží Rodičko,

kajícníků Matičko,

Ty mne nikdy neopouštěj,

shovívavě při mně stůj,

v nebi za mne oroduj.

Syn Tvůj, Soudce nejvyšší,

Tebe, Matku, vyslyší,

pro mateřskou Tvoji lásku

nade mnou se smiluje,

z hříchů mých mne obmyje.