PÍSEŇ PŮLNOČNÍ.

Když v noci přijdu z hospody,

tu rozsvítím si svíčku,

a těším se ze svobody,

že neznám pantoflíčku.

Co jiný boty sundavá

a na boso se krade,

mne domovnice skuhravá

vždy překážky jen klade.

Však šestáček ji skonejší

a zacpe její ústa,

a tak mé štěstí vezdejší

dál v našem domu vzrůstá.

A ač mě čeká zouvák jen,

dvě dýmky, čtyři stěny,

já s tím jsem také spokojen,

ač bez polibků ženy.

Já žiju jako cikán snad,

však mě to, věřte, vábí,

mně celý svět je kamarád,

ať za pecí jsou švábi.