PÍSEŇ RADOSTI.

Domovem jsi mi, širý světe,

jsi rájem mým, –

Ó ruce, zda jej obsáhnete

horoucím objetím?

Jsou všechny věci milovány

jak sestry mé,

ty vůně lesů, žírné lány,

jež kolem vidíme.

Životy tvorů v sobě cítím

tak zmnoženy,

že vědomím tím lačně sytím

svůj život zkrásněný.

Čím je mi čas, kdy jarem raším

teď v duši své,

a prostor, když se s ptákem vznáším,

čím lidí hněv, jenž rve?

Mé srdce hymny tobě zpívá

o hojnosti –

mne zkropila tvá voda živá,

že pláči radostí.