PÍSEŇ RANĚNÝCH.

Buď vůle tvá! My vzpomínali, Mistře,

když červánky se rděly, na řeč tvou,

krev přischlou u srdce a hlavu na tornistře,

ach, na tornistře hlavu ubohou!

Tu pořád výš se červánky ty rděly,

jak země krev by říhla rtoma ven...

Ti táhli pryč i s prapory a děly

a v dálce sláblo hřmění na buben.

A my jsme potom osaměli zcela...

Buď vůle tvá, tvá přijďte nebesa!

Noc rozsáhlá stín zvířat přinášela

a temné vytí vzešlo u lesa...