Píseň ranní.

Jasné slunce, světlo moře,

Končí nocy tvrdý sen,

Lidem, ptactvu, loukám, hoře

Ohlašuje nový den.

O! Ty, jenž mu rozkazuješ,

Bože dobrý, veliký,

Ty mu světla propůjčuješ,

Zdržuješ tvor všeliký,

Tebou stojí, tebou svítí

Každý slunce paprslek,

Tebou roste krásné kvítí,

Tebou trvá okrslek.

Ty sy y mně s novým dnem zas

Nový život daroval,

Věku mého prodloužils čas,

Bych se v Tobě radoval.

Celý svět když otočila

Temností svou strašná noc,

Y mé oči zamračila,

Zemdlela všech smyslů moc,

O! jak snadno obklíčiti

Moh mne těžký smrti sen,

Moh mi život vyhasyti

Prv, než vzešel jasný den.

Než Ty, Stvořiteli milý,

Osvítils zem v ranní čas,

Oči mé se probudily,

Spatřily den krásný zas.

Oudy těla outlivého

Nové sýly nabyly,

Mocy ducha zemdleného

Spáním se mi vrátily.

Jakou Tobě za to chválu

Vzdát mám, otče, jakou čest?

Ach! Ty člověka moc malou

Znáš, že stvoření mdlé jest.

Přijmi obět díkčinění

Od nedostatečného,

Tobě píseň k zvelebení

Zavzniž z srdce vděčného.

Pomoz, Otče, y den tento

V pobožnosti stráviti,

Bych se mohl, prosým jen to,

Vždycky Tobě líbiti.