PÍSEŇ RESIGNACE

Svit komu vším,

přec spokojí se v posled stínem.

To pouze vím,

já o něčem jsem sníval jiném.

Dny šedé jsou,

dny podzimně se nějak krátí.

Za šedí tou

já vídával jsem ohně pláti.

Hluk města zní

po ulicích i po náměstí.

Za domů zdí

já vídával jsem květy kvésti.

Květ ještě je,

na oknech plane v každém domě.

Sny, naděje...

Sny, naděje – a ne už pro mne!

Zdaleka zní

ozvuky prvé horoucnosti.

Záchvěvy dní

chtěl zachytit bych do věčnosti.

Zajatý oblohou,

kosmické prchám do tragiky.

Svět je mi úlohou.

Jinak jsem snil – však za to díky!