Píseň resignovaného.

Láskou zneuznán,

štěstím pomíjen,

práci pouze vzdán,

život je mi sen.

A přec to těší, vidět z jara,

jak v přírody to ňadrech hárá,

ta přerodu jak báje stará

se tlačí z poupat, keřů ven;

a přec to těší, vidět mládí,

vše věřit, co jsme měli rádi,

jak láska v úpal žití chladí,

jak radost plá – byť jeden den!

A přec to těší o laur tmavý,

zřít, v zápas jak se řítí davy,

ten potlesk, jásot, pokřik slávy,

byť tobě zrovna nepad’ v plen.

A přec to těší, sednout k číši,

zpěv zkoušet, který neuslyší

již chodec za zdí – ve zátiší

být resignován, spokojen!

Láskou zneuznán,

štěstím pomíjen,

práci pouze vzdán,

život – sladký sen!