Píseň rostlinníka.

Po vršcích, v lesích, na polích

Za kvítím běhávám,

Kdy zraje klas, kdy taje sníh,

Nic na čas nedávám.

Mně slavík v báji klokotá,

Měšťákům flétna zní,

Jich krok po prknech dupotá,

Můj v mechu si hoví.

Mně šumí potok, šumí les,

Břeh dýše květinný,

V květinstvu jarní slýchám ples,

Zdobí se křoviny.

Na hor utuhlém temeni

Mne pojí rajský vzduch,

Kde vášní proud se nemění,

Kde míru není ruch.

Tu tává všecken srdce led,

Nejistou touhu zvím,

Všech vzdálena se cítím běd,

Sblížena s bohem svým.

Tu obraz tvůj mne oblétá

Má děvo, duhový,

V tvé tváři něžnost rozsetá

Mé touze odpoví.

Na mne se skláníš, světy mrou,

A nevím víc, kde jsem,

Mně mizí mraky nad hlavou,

A pod nohama zem.