PÍSEŇ SAMOVRAHA.

– – – Věčně lidstvo bije v skálu lbí,

dnes vzteku v řvu vzdor hrůzné mocnosti

a zítra vyje v hada pokoře

a smilování syčí ve strachu. –

Hrob čela v ráz bych děsný roztříštil,

já skokem slét’ jsem v propast nesmírna,

a v zhoubu v černém letu šíleném

mne skálí zachytla a vprostřed visím červ.

Zřím odvah bratrů marné zoufalství,

v tmy meteóru mrtvých siný svit,

zřím v hloub a v důl, ni vzhůru nemohu,

zde víchrů ston, tam vzdechy modlení. –