Píseň sekáčů.

Parno bylo, slunce plálo,

Ani větýrku neválo,

Když jsme ječmen kosyli;

Pot se valil z čela tokem,

A divenky bystrým skokem

V džbánech vodu nosyly.

Každá svému podávala,

Pot mu s čela otírala,

K prácy dodávajíc chuť;

Aj tu kosy jasně zněly,

Vazačky za námi pěly,

Ječmen lítal, jako rtuť!

A jak za horu slunéčko

Zapadalo, bylo všecko,

Ze záhonů se tratě,

Posekáno, navázáno,

Do mandelů narovnáno,

A již jako na mlatě!

Kosy zhůru! táhnem domu,

Za večera vedle stromu

Na drníček sedneme;

Chléb s vodičkou oudy sýlí,

Žert a zpěv nám zkrátí chvíli,

Až na lůžko lehneme.

Kdo má žínku, chvátej k žence,

Kdo nemá, ať vije věnce

Pro tu, kterou bude mít;

Sekáč není bez děvčete,

A když kosa všecko smete,

Hned se může oženit!