Píseň Sfing.

By Karel Dostál-Lutinov

Přišel ke mně člověk, pravil teskně:

Ó jak závidím ti, mrtvá Sfingo!

Dračí křídla v srdci mém pne pýcha,

ctižádostí strašnou hruď má dýchá.

Nechci sloužit, nesnesu já pout,

nad svět, nad Boha se vyšvihnout,

prvním býti toužím v palném hladě –

a ty klidně ležíš ve své řadě.

Kdo ten strašný osten vetk’ mi do čela? – –

Já jsem mlčela.

Člověk stanul přede mnou a pravil;

Přeblažená, netečná ty Sfingo!

V duši mé vře požíravá touha,

abych svými zvát moh pole dlouhá,

kupovat chci ženy, duše, těla,

pyšné zámky, křídla archanděla,

hory zlata, i nebeské stany –

a kol tebe táhnou karavany,

a tys jejich skvostů nechtěla ? – – –

Já jsem mlčela.

Ke mně přišel člověk s rozpáleným zrakem:

Ó ty chladná, mramorová Sfingo

Oči tvé jak ledné drahokamy!

Moje hoří divokými plamy,

žádostí se jítří do orgií.

Každý nerv se křečovitě svíjí,

tělo po těle řve, níž a níže,

nechať prasknou zákonů všech mříže,

nechať množí se rod nešťastníků,

vše mi jedno – – – Píti rozkoš rtíků,

vyssát pel a vůni všechněch květů...

A tys panna bez touhy a vznětu,

ve mně vášeň vždycky skučela...

A já mlčela.

Přišel ke mně člověk ve zbroji a pravil:

Rodino bez závisti a hněvu, tiché Sfingy!

Proč jen válka zuří mezi bratry mými?

Zraky bičujem se řevnivými,

šípy klepů střílíme a dýku

pod žebra vrážíme trosečníku,

pro své chimery a utopie

jdeme v boj, a bratří krev zem pije,

králi tvorstva, největší jsme blázni,

brodíme se v slz a skřeků lázní,

vyzbrojeni od pat do čela...

Já jsem mlčela.

Nelačníme, nežízníme,

po zlatě ni po poháru,

netrpíme, netrýzníme,

stále chladné v slunka žáru,

prázdny záště, prosty lásky,

věčně stejné klidu masky.

Lidstvem hraje v srdce lůnu

svědomí a histerie –

a my s výše svojích trůnů

zříme do vln historie,

věčným hvězdám, svojim sestrám

tisíce let v oči zříme,

mlčíme a nesoudíme,

neboť: Člověče, to víme,

že tys TÓNEM v písni Boha

a my PAUSOU, která dříme...

Tvoje vášně, křiky, vzlyky,

nářek, jásot převeliký,

šílení a válčení

nutny jsou v té epopeji

jako naše mlčení.