Píseň shasínající lampy.

Ó, básníče mladý!

Můj plamének mře a povzlétá,

jak raněný motýl se třepetá

a zoufá.

V tvé oči hledím, plné veselí.

Hle, život můj se v náručí Smrti tetelí –

a naděje není.

Má dušička hasne. Proč žila? Proč se moří?

V tvých očích, člověče, Nesmrtelnost hoří,

a věčné štěstí!

Ó směj se jen, směj! Mně v mžiku pohltí tma –

jen poslední prsknutí – poslední „ba“ –

a bude po všem...