Píseň smíření

Divotvorný večer když svou dlaní

hebce přejede mi přes čelo

a když stín se fialově sklání

před okem, jež v světle trpělo,

tehdy svatá večernice plane

pochodní, jež vyvede mne z hrůz;

prší s větví sníh, a srdce štvané

usedá jak ptáče na haluz.

Berlu zvedá večer divotvorce,

křeč i hoře v duši usíná,

a v mé krvi šumí to tak horce,

že kdos v dáli na mne vzpomíná.