Píseň smíru.

Jak z mraků luna bledá

Tvůj zrak se ke mně zvedá,

když na prsa Ti hlavu skládám,

sny pestré, tiché dumy spřádám

a šeptám píseň štěstí...

Jak z mraků luna bledá,

jež srdci usnout nedá,

v sen blyskne Tvoje bílé čelo,

že srdce, jež se vášní chvělo,

hned zpívá míru zvěsti.

Jak z mraků luna bledá,

již oko srny hledá,

svit jemný hází v stromy spící –

mou duši hlídej milující,

ať může v písních kvésti.