Píseň starých lip

Hroby se kupí v tichém stmívání

pod starou lipou.

Mudrců slova směšně stařecká

zvolna se sypou.

Jsou jako písek drobný, droboučký

a prosívaný,

padají tiše na tvé bolesti,

na tvoje rány.

A přece nezhojí a přece nezhojí,

nedají síly,

jen aby žízeň tvého života

ti uhasily.

A pod tím tlakem písku moudrého,

co padal léta,

přec křečovitě prodírá se hlas

a horce vzlétá:

„Slunce a život, bílá oblaka,

trávy a vody,

rokliny v horách; žlutý petrklíč,

poupata, plody,

smích dívčích rtů a sladké zmámení,

tančivá věta,

svítivé moře, cesty hrdinské

na konec světa!“

Padají slova starých mudrců,

však píseň živá

z ptačího hrdla, korun šumění,

slyš: zpívá, zpívá.