Píseň studenta.

Bůh štítem dal mé hrudi mladost

a duši peruť sokola,

mým údělem je v žití radost

a nic můj rozmar nezdolá;

dnes – povinnost a doba zkoušek,

a zítra – ples a štěstí doušek

a prvních lásek jarní květ –

to studenta je pestrý svět!

Mám páži bujarou, blesk síly v ní se kryje

a pod mou čamarou mi české srdce bije!

Buď zděděná mně zemi zdráva –

máš ještě chrabrých junů dost,

že pošlapati tvoje práva

se neodváží cizí host!

Hoj, dokad bude student zpívat –

vždy ku tvé slávě hromné: vivat! –

ti zaburácí jeho hlas

a řekne tobě v pravý čas:

Mám páži bujarou, blesk síly v ní se kryje,

a pod mou čamarou ti věrné srdce bije!

Byť časové pryč odepjali

od pasu mého lesklý meč,

– to pro mou čest je úraz malý –

mně přec jen zbyla Slávů řeč,

a v bojů denních krušnou tíseň

já dochoval si na rtech píseň,

jež otců drahých na roli

dnes vítězně tu hlaholí:

Mám paži bujarou, blesk síly v ní se kryje,

a pod mou čamarou ti věrné srdce bije!

Duch těch, již pěli „Hej Slované“

a toužili „Kde domov můj?“

i v nás, ó bratři, ohněm plane

a vzpomíná mi: „Pevně stůj,

i neumdlévej chabě strachy,

leč rekem buď jak Jiřík Plachý

a mučenníci barrikád –

a za svůj národ padni rád!“–

Výš paži bujarou, ať rodné plémě kryje,

a pod tou čamarou ať orlů srdce bije!

V nás posud ještě nevymřela

krev Zábojů a Husitů,

leč mladistva a teple vřela

jak ráno v letním úsvitu –

se bouřně umí rozohniti

pro nejsvětější prapor žití,

jenž na zemi kdy lidstvu vlál:

pro svobodu a ideál!

Výš paži bujarou, ať chrání je a kryje –

zde, pod tou čamarou jim věrné srdce bije!

Co s beder mladých tíhu sejme –

to vždy je hymnus naděje;

nuž nadšeni ten hlahol pějme –

jsmeť žáky z jedné kolleje,

a máti vlast’ je naší Almou,

jež každého tu vítá palmou,

kdo s námi v družném objetí

svůj život pro ni posvětí...

Výš paži bujarou! – ať chrání ji a kryje –

zde, pod tou čamarou, jen české srdce bije!