Píseň světlušek

Kaneme se smrků, kaneme s dubů

nocí dnes vlahou jak polibek,

tisícem žhnoucích a milostných vrubů

hebce jí zdobíme temný vděk.

Svítíme žádostí, svítíme blahem,

rozkvětem uprostřed pohody,

ve vzduchu vonném, měkkém a nahém

tančíme ke chvále přírody.

Slavičí vroucnosti vášnivé vzlyky

našeho reje jsou doprovod,

vzdávají zemi a osudu díky

za vůni lesů a za šum vod,

za život blažený na ňadrech matky,

za krásu pudu, jenž zahořel...

Svítíme, tančíme život svůj krátký

na křídlech nesouce jeho pel,

a, když se naplní dní našich sudba,

klesáme hebkého do mechu,

nad námi zašumí pravěká hudba:

po tanci třeba je oddechu.