Píseň tmě.

Tajemstvím dýchá vzduchu modrá vůně,

krvavá pečet v půli zlomená

otvírá noc, já komnatu svou luně,

a tobě srdce, duše plamenná, –

chci tmu.

Sad mandloňový usíná, je pozdě,

večerní motýl na knihu nám slét,

slavíci třeští v našem zlatém hvozdě,

tvou blízkost dýchat chci – ne rozsvěcet,

chci tmu.

A nejžhavější hvězdou srdce zpívat

bez mdloby zítřků, bez pout, bez rytmu,

jak slunce na tvých prsou dohořívat

v legendu naší krve, ó chci tmu –

chci tmu.