Píseň troubadoura.

Noc nemá tolik hvězd

a tolik rosných perel pažit,

co lásky v srdci jest,

víc než ji možno v světě zažít.

Dnes pohostí mne hvozd

a zítra pyšné síně hradu,

můj soupeř dnes je drozd

a zítra v pěvců vstoupám řadu.

Všech devět vzbudí Mus

mé loutny nejjemnější chvění,

můj oř je Pegasus

a jeho křídlo – roztoužení.

Jen láska je můj pán,

co král a papež proti tomu?

Můj zpěv jen láskou tkán

zní jak smích hrdliček v bouř hromů.

Jen číše je můj brat,

ve lásky nezdaru mne těší,

když smutku pavouk řad

svých sítí mi kol skrání věší.

Tu sáhnu v zlato strun

a ve snu vidím svoji paní,

a žezlo, meč a trůn

jsou hračky, když pomýšlím na ni.

Tak život prchá, sen,

a motýl, který letí k stráním,

ten neví, zamyšlen

a pohnut proč se dívám za ním.