Píseň tuláka.

Šel jsem žitem zrajícím,

vzduchem bzučel zlatý brouk,

koukol s mákem plajícím

utrh’ jsem si za klobouk.

Šel jsem polem jetele,

čtverlístek mi v oko pad’ –

Štěstí? – Pro mne? – Nesměle

připjal jsem ho na kabát.

A když šel jsem ořeším,

pěknou hůl jsem uříz’ tam –

Čím kdy srdce potěším,

to ví pán bůh sám!