Píseň Ukamenovaného.

Zvonil jsem na poplach, a zástupy přišli.

Muži bratři!

Zvěstuji nový život!

My vytáhnem v boj a potřeme Draka,

jenž požírá panny a jinochy naše!

V zaslíbenou zem svobody povedu vás!

A rozcházeli se, třesouce hlavou.

Můj hlad a má žízeň po spravedlnosti,

po krásné Svobodě synů Božích –

ten hlad je jim cizí.

Massa damnata.

Pouště se bojí, zbožňují zlaté tele

a egyptské hrnce – jsou jejich rájem.

Protivným stalo se volání moje,

a když jsem je za kštice ku předu táhl,

vypukla vzpoura.

A mužové učení, zbožní

našli i literu zákona na mne:

„Ve hněvu nad zlatým teletem

rozbil posvátné desky!“

I utloukli mne troskami desek.

Zdrceny mé páže,

zlomeno mé srdce,

roztříštěn mozek.

Nade mnou vítězný týčí se Drak.

Ale z mých kostí povstane Mstitel.