PÍSEŇ ÚLEVY. (I.)

Den zhasínal v záplavě rudé,

už krajinou soumrak se chvěl.

Já s žalem, jenž po všem tu zbude,

jsem letními nivami šel!

Co kobylek chřestot zmlk’ kolem,

žab píseň co nesla se v dál,

co chladivý vítr zas polem

dnu po parném tišivě vál,

co vonělo všecko kol seny,

jen z řeky smích dětí v tmu zněl,

já prachem dne znechucen, zmdlený

jsem letními nivami šel.