PÍSEŇ ÚLEVY. (III.)

Splav hučí z par v píseň tu tichou,

v niž zabral se zvlhlý pruh niv.

Mdlá vlhkosť se rozléhá líchou,

jak za dne tu nebyla dřív,

zem’ vychládá v parách se tajíc,

už netopýr z šedých vzlét’ střech,

co k zelništím hopkoval zajíc,

a koroptve křikly kdes v snech.

I bylo mi, jak jsem to slyšel,

té noci, jak vnímal jsem div,

pod hvězdami, pod něž jsem vyšel,

tak, nikdy jak nebylo dřív.